Číslo 1/2018

Jak se četly noviny: vývoj čtenářského portrétu v českém výtvarném umění
// How Newspapers Used to be Read: the Evolution of a Reader's Portrait in the Czech Fine Arts

Tereza Ježková
Univerzita Karlova v Praze

Pokračování článku / Zpět na začátek článku

5. Od čtenáře k posluchači a divákovi

Na počátku dvacátých let 20. století ztratil periodický tisk jako nástroj masové komunikace svou výlučnou roli. V roce 1923 proběhlo v Československu první rozhlasové vysílání a rozhlasový přijímač se postupem let stal běžným domácím společníkem v procesu získávání aktuálních informací i prostředníkem zábavy. O tři dekády později získala masová média vedle zvuku i pohyblivý obraz – v roce 1953 bylo zahájeno zkušební vysílání Československé televize. Rozhlasoví posluchači a televizní diváci se tak rovněž stali náměty výtvarných děl – uveďme například malby Radioposluchač (1934, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě) Václava Hejny a Posluchači radia (1941, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem) Gertrudy Goepfertové, grafiku U radia (1944, Galerie Středočeského kraje) Jana Kotíka, sochu Postava s tranzistorovým radiem (1963, Regionální muzeum a galerie v Jičíne) Ladislava Zívra či malby Prodejna televizorů (šedesátá léta 20. století, Muzeum umění Olomouc) Otakara Synáčka a Příjemný večer (1987, Muzeum umění Olomouc) Milana Kunce.

Několik stovek let „náskoku“ tištěných médií i skutečnost, že noviny lze číst víceméně kdykoli a kdekoli, ovšem čtenářům tisku jako výtvarnému námětu zajistily v českém výtvarném umění jasnou dominanci. Byť se osoby na výtvarných dílech během staletí od doby vzniku Gutenbergova vynálezu značně proměňovaly, společným jim je jejich zájem o aktuální dění, které výtvarní umělci vyjádřili tím, že je ukryli za novinové listy. „Každé zobrazení se skrze svého pozorovatele vztahuje k ideologickým, kulturním nebo v každém případě symbolickým podmínkám, bez nichž nemá smysl“ (Aumont, 2010, s. 247). Čtením vizuálních sdělení zobrazených na výtvarných dílech tak lze pozorovat nejen unikátní svědectví o recepci mediálních obsahů, ale rovněž zkoumat nové aspekty společenského významu masových médií v dané době.

Tereza Ježková je absolventkou doktorského studia na Katedře mediálních studií IKSŽ FSV UK, tamtéž vystudovala marketingovou komunikaci a PR a následně mediální studia. Věnuje se interdisciplinárním přesahům tohoto oboru s důrazem na jeho vztah k výtvarnému umění. Zabývá se vztahem mediálních studií, historie médií a výtvarného umění, na FSV UK vede předmět Art marketing. Je vedoucí marketingového a PR oddělení Národní galerie v Praze.

Literatura

Altman, K. (1993). Krčemné Brno: o hostincích, kavárnách a hotelech, ale také o hospodách, výčepech a putykách v moravské metropoli. Brno: Doplněk.

Aumont, J. (2010). Obraz. Praha: Akademie múzických umění v Praze.

Becker, U. (2002). Slovník symbolů. Praha: Portál.

Bendová, E. (Eds.). (2008). Pražské kavárny a jejich svět. Praze: Paseka.

Bělina, P. (Eds.). (1998). Dějiny Prahy. II., Od sloučení pražských měst v roce 1784 do současnosti. Praha: Paseka.

Dörflová, Y., & Dyková, V. (2009). Kam se v Praze chodilo za múzami: literární salony, kavárny, hospody a stolní společnosti. Praha: Vyšehrad.

Eco, U. (2015). Otevřené dílo. Praha: Argo.

Habermas, J. (2000). Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia.

Hall, J. (2008). Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Paseka.

Jähn, K.-H. (Ed.). (1990). Kavárny & spol.: pražské literární kavárny a hospody. Praha: Československý spisovatel.

Ježková, T. (2015). Fine Arts as Means for Studying Media History. Култура / Culture, 22, 114–121. Skopje: MI-AN Publishing, Centre for Culture and Cultural Studies.

Kárník, Z. (2003). České země v éře První republiky (1918–1938). Díl třetí, O přežití a o život (1936–1938). Praha: Libri.

Kroupa, J. (2010). Metody dějin umění: metodologie dějin umění 2. Brno: Masarykova univerzita.

Kusáková, L. (2012). Literární kultura a českojazyčný periodický tisk (1830–1850). Praha: Academia.

Lenderová, M., Jiránek, T., & Macková, M. (2009). Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Praha: Karolinum.

Manguel, A. (2012). Dějiny čtení. Brno: Host.

Martinovský, I., & Kaiserová, K. (1998). Umění a veřejnost v 19. století: sborník příspěvků ze symposia pořádaného 7. a 8. března 1996 ve Státní vědecké knihovně v Plzni. Ústí nad Labem: Albis international.

Panofsky, E. (1981). Význam ve výtvarném umění. Praha: Odeon.

Popper, K. (2000). Bída historicismu. Praha: Oikoymenh.

Procházka, A. (Eds.). (2002). Antonín Procházka 1882–1945. Brno: Muzeum města Brna.

Prokop, D. (2005). Boj o média. Dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha: Nakladatelství Karolinum.

Sekera, M. (2002). Aspekty čtení periodického tisku v procesu politické mobilizace české společnosti. In K. Piorecká (Eds.), Komunikace a izolace v české kultuře 19. století: sborník příspěvků z 21. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 8.–10. března 2001. Praha: KLP.

Šimeček, Z., & Trávníček, J. (2014). Knihy kupovati: dějiny knižního trhu v českých zemích. Praha: Academia.

Vošahlíková, P. (1996). Jak se žilo za časů Františka Josefa I. Praha: Svoboda.

Wittlich, P. (1985). Česká secese. Praha: Odeon.